Emoce plést do srdcí zmatených
Jsem připraven na to co by se zdálo
Jsem uchvácen duší v dlaních mých
Já vím Je to už příliš dlouho
až jsem zapomněl citů mnoho
Zavřu oči a vidím tvou tvář jak mi jemně šeptá
Tvůj dech a hlas je pak něžné pohlazení
Nebudu moct odpovědět až se mě štěstí zeptá
jaké že mě to čeká probuzení
Potřebuji vzpomínku v které by se uchoval
věčný oheň plamínků v čase navždy zmrazeném
Měl bych úsměv tvůj v srdci uzamčeném
a pohled očí svůj se už nikdy neschoval
Nejdřív musím nabrat dech do mých úst
k řeči tvého jména a význam nechat růst
Žehnám den kdy jsem tě potkal
Vesmír tě ke mně seslal
Nevím proč se tak stalo
Asi tak bylo předurčeno
Žádné komentáře:
Okomentovat